Komentáře aktuální - vydané a nevydané, myšlenky, texty, ...

Občas se neubráním "akademickým" myšlenkám nad děním kolem nás. A protože si myslím, že není od věci se občas zamyslet nad realitou a nenechat se oklamat  jejím mediálním zpracováním, doplnil jsem stránky o pár komentářů. Část z nich prošla tiskem (a některé byly trošku pozměněny v textu i nadpisu), část nebyla přijata a některé jsem napsal jen tak do šuplíku. U některých mi to nedalo a doplnil jsem z odstupem času doplňující text.

Vydané (Mladá fronta dnes, Neviditelný pes, ...) :

 

Statisticky v pořádku... (vyšlo únor 2004)

Šokovala mě věta ministra vnitra vztahující se k útěku nehlídaného pachatele přímo z policejní budovy. Prohlásil, že žádné hlavy padat nebudou, neboť počet uprchlých je statisticky srovnatelný s loňským rokem. Příští rok od něj tedy můžeme očekávat větu "počet mrtvých policistů je statisticky shodný s loňským rokem, není tedy třeba z toho dělat senzaci". Opravdu nezávidím řadovým policistům šéfa resortu.

Následek místo příčiny aneb o basebalové pálce (vyšlo - leden 2004)

Student zmlátí svého profesora, dnes mrtví mladíci se dobývají na diskotéku, jiní „navštěvují“ rómské spoluobčany. Co všechny tyto situace spojuje? Sportovní náčiní zvané basebalová pálka, jinak také poměrně oblíbená a nebezpečná zbraň. Investigativní novináři zpovídají svědky na obou stranách, všichni jsou nevinní a útočníci zpravidla ze všech nejnevinnější. Jsme hlupáci, když věříme těmto informacím sdělovacích prostředků. Jsme hlupáci, když pokládáme člověka jdoucího s basebalovou pálkou za svým profesorem, na diskotéku, na „návštěvu“, …, za naprosto normální součást dnešního svobodného života. Jsme hlupáci, když tolerujeme tuto představu „demokracie“ a osobní svobody. Jsme hlupáci, když veřejně neodsoudíme všechny, kdo vyrážejí ze svých domovů s basebalovou pálkou a falešnou tváří, že jdou za zábavou. Nemohli bychom konečně na rovinu říci, že presumpce neviny padá okamžikem vzetí té pálky? Nemohli bychom konečně dát na piedestal demokracie právo bránit se jakýmkoliv způsobem před útočníkem a také okamžitou beztrestnost obrany v tak evidentní situaci?

Chudičký exprezident  (vyšlo - srpen 2003)

Byl jsem velmi znechucen článkem v MF o problémech pana Havla s financováním své kanceláře i s pozastavením se amerického tisku nad těmito problémy. Za prvé si myslím, že bývalý prezident je svobodným občanem této země a zda bude či nebude mít kancelář není problém daňového poplatníka, ale jeho osobní. Za druhé, onen "chudičký" exprezident zdaleka není chudý a tak jeho povzdech je akorát dalším políčkem zcela obyčejným lidem, řešícím své každodenní problémy. Za třetí, Havlova až absurdní proamerická zarputilost mu možná přinesla body v USA, ale maximálně znechutila pohled českého občana na morální kvalitu disidentů měnících jednoho velkého bratra za jiného. Za čtvrté, medaile od nejdemokratičtější demokracie světa momentálně řešící problémy kolem falešného zdůvodnění její války bez mandátu OSN mi přijde spíše ostudná.

Po pravdě řečeno, tento komentář mi v redakci MF hezky upravili, v této podobě ve skutečnosti nevyšel. Jenže mě velmi vadí, že jakákoliv narážka na morálku disidentů je okamžitě vyřazena z libovolného příspěvku bez ohledu na realitu. Dle mého názoru se bývalý vzor morálky Havel v rámci svého prezidentského období změnil na zcela obyčejného člověka jdoucího za svými osobními cíli bez ohledu na postavení, které v té době zaujímal. A protože takto se zachovala i řada dalších (spacáková televize budiž příkladem), nevidím důvod, proč je stále brát jako morální vzory. Již dávno jimi nejsou. Zato jimi zůstala spousta bezejmenných chartistů, které většina z nás bohužel nikdy nepozná. Howgh.

Vládní antikampaň (vyšlo 29.5.2003

Z obrazovek se na nás smějí lidé a argumentují stylem "musíme tam všichni". Kampaň pohřební služby? Omyl, daňovým poplatníkem placená vládní kampaň pro vstup do EU. Drobný háček je v tom, že se v podstatě nedozvíme jediný opravdový argument, proč tam vlastně být. Cestování jím není, zda ukazuji, či neukazuji pas, to je mi lhostejné. Obchod rovněž ne, české firmy s EU spolupracují dlouhá léta a existence cla není takový problém, navíc řada cel stejně zůstává. Studium? Řada lidí kolem mě děti na studiích či stážích v EU již má. Volný trh? S korigovanými počty všeho třeba pro zemědělce ani omylem. Zkusme tedy ty údajně příjemnější stránky. Důchodce na letní chatě v Portugalsku? Rozkošný blábol, s českými důchody a silou koruny patřící spíše do oblasti science fiction. Výrobce slivovice dodávající půlce Evropy? V televizním podání opravdu šílený kousek. Vstup do EU navíc obsahuje drobný vládní podvůdek směrovaný na nás občany. Vzhledem k stávající diskusi o dalším fungování EU, navrhované evropské ústavě a dalších změnách tohoto administrativního molocha je zřejmé, že se od nás chce vyjádření našeho ANO pro něco, co ve skutečnosti bude po vstupu zcela odlišné od dnešní reality. Vláda se nám snaží prodat zboží, které bude po dodání jiné, než jaké bylo nabízeno. A navíc z nás svou reklamní kampaní dělá hlupáky. A to je důvod pro mé osobní NE.

Musím říci, že další televizní šoty mě přesvědčili o naprosto lživé úrovni argumentace. Opravdu si myslíte, že na "jakoukoli" vysokou školu v zahraničí se dá dostat bez zkoušek ? Právě onen zmiňovaný Oxford není zrovna nevýběrovou školou.

Šedý prezident?  (vyšlo 28.2.2003)

Propírán je tiskem i televizí. Co o něm vím já, občan? Je nekonfliktní, jeho názory jsou sice akademicky učesané, leč neslané nemastné. Prezidentovat se mu chce (pro volbu stranami) a nechce (pro přímou volbu), ještě ke všemu jen tak napůl (rád by zůstal i na škole). To mě osobně zaskočilo, zde totiž není zkušební doba, po které se zaměstnanec (prezident) se zaměstnavatelem (stát) dohodnou, že to není ono, a tak se rozejdou. To prezidentování napůl - bude důležitější škola, nebo stát? Prezidenta si představuji jako diplomata se vším všudy, tedy i vkusně oblečeného. Ta polorádiovka je na akademické půdě možná logická, ale v případě kandidáta na prezidenta mi spíše připomíná Pepíčka jdoucího s ešusem v ruce do práce. Co tedy daný kandidát nabízí? Nic. Že je to nefér hodnocení? Není. Jeho neochota vyjádřit jasný názor, nechuť věnovat této práci všechno, neustálé zanechávání zadních vrátek, to vše ho diskvalifikuje ještě předtím, než daná volba vůbec začne. Osobně nijak netoužím po prezidentovi ve stylu šedého průměru obvyklosti, nikomu nevadícím a nikoho (včetně sousedních zemí) nezajímajícím.

Hledám politika, jenž se nebude bát a lhát  (vyšlo 17.5.2002)

Hledám politika, poctivého člověka. Hledám možná inteligentního troubu, který nazve věci jejich skutečnými jmény a začne nám říkat nepříjemnou pravdu. Můžeme se tak dovědět spoustu věcí. Třeba, že demokracie neznamená, že se může všechno a zákony pro nikoho neplatí. Třeba, že výplata ziskuchtivých kampeličkářů ze státních prostředků podle vzoru bank, přestože zákony zde platily jiné, je sprostý podvod na ty poctivé, kteří za vidinami nereálných zisků nešli. Třeba, že zadlužený "podnikatel" neplatící své dluhy, který obratem založí novou firmu se stejnou činností, leč bez dluhů, není osoba pohybující se v rámci zákona, ale docela obyčejný podvodník kazící jméno těm slušným. Třeba, že "sociální" případ není člověk, který prodal svůj byt za vidinou ekonomického azylu a po jeho nezískání se vrací zpět a požaduje byt nový. Třeba, že směšný boj o dravé kovové ptáky při současném stavu naší armády je hodně úsměvnou, leč zatraceně drahou groteskou v očích obyčejných lidí. Třeba, že "ekolog" není každý, kdo se tak nazve a bude dostatečně křičet, ale spíše ten, kdo dokáže vnímat souvislosti a má o nich odpovídající znalosti. Třeba, že novináři donekonečna omílané "čecháčkovství" existuje ve všech zemích kolem nás, neboť všude jsou lidé poctiví a všude jsou rovněž lidé nepoctiví. Tisíc pravd kolem nás, které vnímáme, skřípeme nad nimi zuby a nic s řadou z nich nezmůžeme. A tak tedy hledám politika, stačí mi člověk splňující jedno staré, leč stále platné kritérium: Nebude se bát a nebude krást. Snad bych k tomu přidal - "A nebude lhát".

Mohu jen konstatovat, že podobný typ politiků zřejmě vymřel již v pravěku. Tečka.

Nechci platit za chyby druhých (vyšlo 26.3.2002)

Tak nám stát schválil výši "odškodnění" všech, kdo si v očekávání tučných zisků dali své úspory do kampeliček na 400 000 Kč maximálně. Škoda, je to vynucené politické rozhodnutí, vzniklé na základě tlaku "podvedených" občanů. Současně je to však plivnutí do tváře všem ostatním. Ti ostatní totiž usoudili, že vidina vysokých zisků nestojí za případné riziko, a zcela svobodně kampeličky ignorovali. Ti ziskuchtiví do toho naopak šli, aniž zvážili riziko ztráty někdy i celoživotních finančních prostředků. Proč ne, že. A právě proto nesouhlasím s řešením, kdy všichni zaplatíme z daní chybné, ale zcela dobrovolné rozhodnutí jiných. Vydírání argumentem "já tam mám celoživotní úspory" nemůže obstát, pravidla hry byla známa předem. Chybějící selský rozum některých občanů nelze nahradit líbivým politickým rozhodnutím. Nelze takto neustále suplovat odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí.

Příliš dlouhá komedie (vyšlo 14.1.2002)

Občas projíždím kolem zátarasy obehnané budovy RSE a už mi to nepřijde ani k pláči, ani k smíchu. Spíše jako další absurdita naší země. Cizí společnost dostane za hubičku budovu k využití v centru hlavního města, po změně bezpečnostní situace ve světě se však stane horkým bramborem. Místo pochopitelného přestěhování zde začnou manévry hodné Haškova Švejka. Je zablokována spojka mezi magistrálami, jsou blokovány dálniční pruhy hlavních tahů. Kolem budovy hlídkuje policie a vojáci, na dálnici dopravní policie. To vše za peníze daňových poplatníků. Vláda údajně nabízí a jedná, představitel rádia jedná, leč chce zůstat... Pochopil bych neměnnost dané situace, pokud by rádio veškerá opatření platilo ze svých prostředků. Není tomu tak. Stává se tak poněkud neslušným hostem, který využil nabídky hostitele, ale dál už se s ním nemíní moc bavit. Prohlášení mluvčí, že je v naší zemi nechceme, patří jen do další sbírky arogantního chování k hostiteli, o tom přece řeč není. Obávám se, že je čas konečně bouchnout do stolu a říci: Jste zváni, ale situace se změnila. Budeme rádi, pokud zůstanete v naší zemi na jiném místě. Pokud se však díváte na situaci tak, že přece nebudete utíkat z boje, a proto trvale zablokujete část centra města, pak litujeme.

Tady není po roce co dodat. Magistrála spolu s propojkou je dál blokována a vláda hraje s RSE kolektivní hru ve stylu mrtvého brouka. Dopravu v Praze to komplikuje stále. Jak je vidět, my prostě nějakého Velkého bratra potřebujeme.

Odsoudí všechny? (vyšlo 8.11.2001)

Soudce zdůvodnil rozsudek za vydání knihy Mein Kampf slovy: "Není rozhodující, zda kniha někoho ovlivnila, nýbrž že ovlivnit mohla." Tak mě napadlo - budu odsouzen za znásilnění jen proto, že jsem muž a mám penis, nebo proto, že jsem někoho opravdu znásilnil? Že je to zavádějící, sprosté a nesmyslné? Není, když to může fungovat pro jiné případy, tak pro tenhle také.

Jako holocaust? To snad pan Rychetský nemyslí vážně! (vyšlo 13.10.2001)

Tak jsem v televizi ráno viděl, a hlavně slyšel pana Rychetského, jak srovnává tragédii v New Yorku s holocaustem. Co vlastně pro obyčejné lidi vyjadřuje slovo holocaust? Pro mě to jsou statisíce a miliony mrtvých lidí ve dvou světových válkách na území Evropy, Asie a Afriky. Dnes sem řadím miliony lidí umírajících a strádajících hladem v Africe. Miliony lidí vyvražďovaných tamtéž v krutých kmenových válkách. Jiné miliony žijící v naprosto zoufalých podmínkách v Asii. Omlouvám se, ale nemám potřebu sklonit svou hlavu před Amerikou a nazvat tragédii, byť skutečně děsivou, holocaustem. Znevážil bych tak miliony zemřelých, které jej zažily a bohužel jej nepřežily.

Jen lehký dodatek. Minulý týden (duben 2003) bylo v Angole vyvražděno kolem jednoho tisíce příslušníků menšinového kmene během pouhých tří hodin. Americkou demokracii to zanechalo zcela chladnou a znovu se ukázalo, že není ani tak důležité co sebehroznějšího se děje, jako spíše to, komu se to děje. 

Způsob nátlaku se mi jeví nešťastný (vyšlo 7.9.2001)

Chcete prosadit svou potřebu - není problém - zablokujte Prahu. Normální občan poměrně rychle pochopí, že jeho snaha setkat se přímo s premiérem či ministrem vlády v libovolný čas nebude korunována úspěchem. Rovněž ví, že blokování dopravy stáním, pomalou jízdou, či dokonce v tunelu, je dle vyhlášky postižitelné. Ne tak momentálně protestující. Policie, místo aby konala podle zákona, a prostředky na to má, svádí dopravu do jiných míst, a ještě tak přispívá k celkovému chaosu. Nesouhlasím s řešením, kdy se stávám rukojmím různých zájmových skupin. Pod pláštíkem slov "děláme to pro všechny" nelze omezovat obrovské množství nezúčastněných.

Proč nejsem věřící (vyšlo 12.7.2001)

Registruji různé stesky církví na pokles počtu věřících a nezájem mladé generace o víru. Rovněž vysvětlení v poklesu mravních hodnot. A právě tady si dovoluji protestovat. Pro víru nejen v Boha, ale i církev jako takovou totiž potřebuji být přesvědčen o její prospěšnosti. Co nám v běhu dějin církev přinesla? Po vyvražďování křesťanů v dobách římských se karta obrátila. Křížové výpravy šířily křesťanství poněkud násilnější formou, poté přišlo období inkvizice. Udělejme skok do minulého století. To zase papež žehná nacistickým zbraním. Udělejme ještě jeden skok do dneška. Třetí svět je pro nás daleko, ale obrovská úmrtnost, množství trpících dětí, chybějící antikoncepce - to jsou věci známé. Že v tomto světě právě církev pohřbila antikoncepci jako jedno z možných a opravdu nenásilných řešení nejen porodnosti, ví málokdo. V naší zemi církev bojovala o majetek, a když ho dostala, opět natahuje ruku... Pro mě nemá víra v jakoukoli církev žádné morální opodstatnění. Věřím, možná naivně, v lidskost, v morálku a snad i pokoru před světem jako takovým. Věřit někomu, kdo se za své historické skutky v posledních letech pouze omlouvá, opravdu nemohu.

Překvapilo mě, kolik reakcí na tenhle komentář bylo (a vyšlo). Po dvou letech na něm nemíním nic měnit. Církevní představitelé dál zcela bezostyšně natahují ruce a požadují brebendy od státu. V tomto případě tvrdě hájím heslo "každý za své". Pokud chtěli věřící návštěvu papeže, měli onu miliardu, co ta legrace stála, zaplatit sami. Nevidím žádný důvod, proč na to divadlo přispívat. Navíc poslední dobou se množí případy, kdy restituované klášterní komplety obývá pár příslušníků nějakého řádu, který samozřejmě daný objekt nechává chátrat. Kde jsou časy, kdy církev zakládáním klášterů dokázala posunout část lidstva někam dál.

Kongresové centrum: prolhaný Otesánek (vyšlo 16.6.2001)

 Před lety, přes částečný nesouhlas veřejnosti proběhla výstavba Kongresového centra Praha spojená s rekonstrukcí Paláce kultury. Různí ředitelé, primátor hlavního města i politici slibovali následnou ziskovost vzniklého molocha, přes logické argumenty většiny normálních (leč politicky nevlivných) lidí, že pokud nebyl ziskový Palác kultury, ještě větší komplex těžko může být. A tak daňový poplatník se skřípěním zubů platil. Přes ujištění, že tím je vše zafinancováno, padlo dalších pár desítek milionů do KCP po zasedání MMF, opět s komentáři, že je to naposled. V současné době se hovoří o dalších minimálně 150 miliónech korun a konečně se oficiálně přiznává, že obří centrum na sebe a splácení svých dluhů není schopno vydělat. Takže co si má myslet obyčejný občan ? Státní správa z jeho pohledu zcela oficiálně toleruje nejen tunelování prostředků z peněz daňových poplatníků, ale také neplnění veřejně daných slibů. O přijetí vlastní zodpovědnosti ani nemluvě. Těžko pak může přesvědčovat živnostníky a poctivé podnikatele, aby platili v klidu daně, když vidí jak je s nimi nakládáno. Co z toho plyne pro mě? Až budu řemeslníkovi platit za práci, využiji s klidným svědomím jeho nabídky levnější práce bez daňového dokladu. Stát tím nebude mít co rozhazovat a na výsledné skutečnosti se naprosto nic nezmění.

Další rok byla pro Kongresové centrum schválena dotace kolem 100 miliónů korun (2002), momentálně se na začátku roku 2003 hovoří, respektive byla již schválena, dotace 70 miliónů korun. Mluvčí centra prohlásil, že v tomto okamžiku nemají hotové peníze (dnešní oblíbený výraz cash-flow), leč jsou výděleční. Ovšem že by dotaci poté vrátili, o tom řeč již není. Takže si můžete vybrat, kdo z nás dělá blbce.

Proč nemá policie úctu (vyšlo 24.5.2001)

Tak se nám stala malá nehoda, přítelkyně začala chodit o berlích a já ji vozil měsíc do práce do centra Prahy. A každé ráno jsme na začátku Revoluční před bývalými Aeroliniemi míjeli Audi TT stojící napůl na přechodu mimo vyznačené parkoviště. Jezdil jsem na Malé náměstí, a protože s berlemi se špatně nosí taška, vyběhl s přítelkyní až nahoru do 2. patra a spěchal zpátky, jen ať proboha nemám botičku. Až teď mě napadlo - PROČ? Proč vlastně zákon pro někoho platí, a pro jiného ne? Proč začíná být veřejným tajemstvím, že dnešní mladí policisté přicházejí k dopravní policii čistě proto, že na úplatcích vydělají víc než výplatou? K čemu je mi policista tvrdě kontrolující parkování, navíc placený z mých daní, jemuž za zády jezdí auta na červenou? Je mi zcela fuk, KOMU ono auto na začátku Revoluční ulice patří, jen se ptám: ony už existují výjimky z vyhlášky, že může pravidelně parkovat na přechodu bez postihu? Policie stále pláče, že nemá úctu. Ne, nemá a takhle ji mít ani nebude.

Tady je můj názor asi nejradikálnější. Dopravní či městská policie v pražském pojetí je instituce z poloviny naprosto k ničemu nesloužící a zcela zásadní problémy přehlížející. Její hlavní aktivity spočívají ve vybírání pokut za špatné parkování či rychlou jízdu v přehledných úsecích. V Praze momentálně zcela běžné ježdění na červenou naprosto ignorují a riskantní jízdu bez ohledu na řazení vozidel rovněž. Pokud je zavoláte k právě vykrádanému autu (opravdu se stalo a ne jednou), zloděj v klidu odejde s rezervou v ruce a policie hrdě přijede za hodinu a půl. Abych dané téma uzavřel, v rámci Prahy snad neexistuje normální (tj. nehoukající) policejní auto, které by dodržovalo alespoň základní dopravní předpisy, v poslední době v to ministra vnitra nevyjímaje. Kdo často jezdí autem či MHD, ví o čem je řeč. 

PS : korunu všemu nasadila zkušenost majitele spolupracující firmy, jehož ukradené auto jezdilo měsíc po Praze s původní značkou a bylo za tu dobu čtyřikrát pokutováno. Policisté ani jednou nezjistili, že auto je kradené. Navíc po něm později chtěli pokuty zaplatit, přes existenci protokolu o krádeži a nalezení (nalezl sám ...) což jen dokládá "kvalitu" naší policie. Smutné, leč pravdivé.

Medě Mládkové bychom měli děkovat  (vyšlo 8.8.2000)

Rozčilujeme se nad jejím přístupem, nazýváme ji snobem, ale vidíme ji? Už léta hyzdí panorama Hradčan a Malé Strany ony Sovovy mlýny. Ani památkáři, ani město či jiný subjekt nehnuli prstem pro jejich podstatnou změnu. Nyní jim někdo přinesl na zlatém podnose řešení, které kromě rekonstrukce ještě přináší cennou sbírku darem. A my si klademe podmínky, neustoupíme ani o krůček, proč tam dát sklo, my nechceme. Její jedinou zbraní je sbírka a tuto zbraň zcela logicky používá. Ať je ta paní jaká je, neměli bychom jí spíše poděkovat?


Home